Mudr. Tom Ptoszek se vydal na pouť do Mekky monsieur Garrose
20. 5. 2011 | MUDR. TOM PTOSZEK SE VYDAL NA POUŤ DO MEKKY MONSIEUR GARROSE
Není žádným překvapením, že tenisový klub z levého břehu Olzy
vysílá svého zvěda na Rollandovy dvorce právě v okamžiku, kdy je možné
observovat na jednom place v Paříži hned celou plejádu
nejlepších vyznavačů bílých šortek a slídit po novinkách či fíglech,
jež zůstávají záměrně pod pokličkou, poněvadž nesmějí z důvodu
utajení projít do hlásné trouby – médií, čímž brzdí růst
nadějných Těšínských playerů!
Úkolem Dr. Toma je např. přiblížit se nenápadně k mistru Nadalovi,
rekogniskovat jeho finesy – včetně kdejakých posunků, zmapovat jejich
posloupnost či pořadí do kvalitně nabitého mobila a předat
později tyto informace stejnému somatotypu u nás, tj. Mr. Rafovi za účelem
jeho dalšího developmentu/postupu v tenisovém
artu/umění.
Jiným týpkem pro observaci může být Santoro, pokud ještě
vůbec nastoupí. Případně získaný materiál poslouží zase našemu
dvojníku Mirkovi Bojdovi, i když se zdá, že v lobování již dosáhl
dokonalosti. Ovšem jsou u něj reservy, zvláště pokud jde o podivné
úderové manipulace s pálkou – to je nutno ještě lépe
vychytat.
Následují nadějní Bob Bojda – pro něj bude nalezen dvojník
pravděpodobně z Kazachstánu či Gruzie, poněvadž se blíží svou
vitalitou hřebcům přibližně z těchto plání/destinací a vizáží
nejspíše bojarovi Gabašvilimu. A Radek Šmákal? To už necháme na
samotném Tomovi, jak se rozhodne jako slovutný lékař klubu – on ví
nejlépe, co by mohlo rychlému Radkovi „do čerta“ už konečně pomoci a
tím následně i těšínským zarputilým šortkařům, jež jsou
momentálně na bodu 0/mrazu.
Milo
1. 6. 2011 | PŘIJEL JSEM, UVIDĚL JSEM A PONECHAL SI ZÁŽITEK NA ZBYTEK MÉHO ŽIVOTA
My, kteří jsem vychováni na antuce, snad k tomuto povrchu tíhneme
nejvíce. V mé hlavě dlouho „bloudil“ nápad účasti na tomto turnaji.
Záhy jsem pochopil, že to nebude v pozici hráče, ale v pozici diváka. Sny
se plní…. A tak z pověření členů tenisového oddílu jsem se svým
realizačním týmem (manželkou a synkem Tomášem) nasedl do vozu zn.
Renault, zamířil kompas na antukovou Mekku a už to jelo.
Mé mezipřistání v Amsterdamu, bylo jen zpestřením náročné cesty.
Oranjes nezklamali svými shopy, jejichž vzorky nám poslali
nad řeku Olzu.
Již v dalších dnech přišlo to hlavní – město nad řekou Seinou se
svými dominantami, historií a atmosférou. Francouzi jsou zvláštní svou
nenuceností, příjemným vystupováním, jazykem a historickými osobnostmi.
V tenise jsou hrdí na Philippa Chatriera po němž
pojmenovali hlavní dvorec (byl to předseda francouzského tenisového svazu,
který se zasadil o znovuzavedení tenisu jako olympijského sportu – OH
Soul 1988) . Druhým dvorcem, co do velikosti, je dvorec pojmenovaný po
Suzanne Lenglenové, nejúspěšnější tenistce všech dob
(zemřela v 39 letech v r. 1938).
Kdo byl Roland Garros – letec, kterému se podařil v r.
1913 non-stop přelet Středozemního moře. Během studií v Paříži často
a rád navštěvoval mače na Terre batu, jak Frantíci
říkají antuce.
Naše trojka zrána dne 24.5.2011 vyráží ze své základny na Velkém
bulváru linkou metra č. 9 na okraj Buloňského lesíka, aby před
11. hodinou si nechala prohlídnou své baťůžky, vložila své lístky do
identifikačního zařízení, z něhož vylezla kartička s konkrétním
jménem. Procházíme bránou 4 mušketýrů (co jméno to osobnost!)
Jacques Brugnon, Jean Borotra, Henri Cochet a René
Lacoste.
Oblečen v dresu svého mateřského oddílu, vstupuji na tuto posvátnou
půdu, sen je splněn!!! Dostáváme do rukou každodenní noviny (v nichž je
uveden program hracího dne podle kurtů), na rozličných stáncích
nacházíme plánek areálu, usedáme nad noviny a plánek a vybíráme zápasy,
které by obohatily naše tenisové počiny tzn. know-how.
Pro dokumentaci jsem pořídil i foto správců dvorců, bufetu a
rozhodčích. Rozhodčí svým oblečením snad snesou srovnání, ale
správcové se svou hadicí zakončenou koncovkou ze zahradní konve se mají co
učit od naší osvědčené dvojice Póla a Fredyho. Co se týče bufetu,
můžeš být Láďo klidný – pivo bída, dále voda a teplý pes
(hot dog) a nic víc – chápeš to?
Čas velice rychle a příjemně plyne a končí jeden hrací den. Můj syn
se za tento den naučil pokřik – alléééééééz, snad na
požádání předvede.
A je tu středa den 25.5.2011, začátek se opakuje, metro, brána 4M,
noviny, plán zápasů. Musím podotknout, že nám přeje počasí. Je
příjemně sluníčko, poměrně teplo. Na tento den jsem měl sjednanou
schůzku, samozřejmě tajnou, ale místním papparaziúm jsme
neunikli, i když jsme se maskovali slunečními guglemi (viz
obrazová část).
Z pobytu mám moc hezké zážitky a co je hlavně důležité, je
poznání, že sny se plní a antuka je stejná tam i u nás, míčky taktéž
a tenis je hra. A kdo si hraje – ten se nezlobí!!!
Zdraví Vás Tom a jeho realizační tým, který má nemalý podíl na
uskutečnění tohoto projektu.
Pařížský týden 5/2011
